pátek 8. srpna 2014

Pokrok?

Vypadá to, že se začínám opravdu zlepšovat....můj poslední příspěvek dělí od toho dnešního už jenom pět měsíců. Asi jsem šla vážně do sebe. Dítě je stále milionové, takže se můžu vesele věnovat zvelebování domova a ojedinělým pracovním chvilkám. Ano, je to tady, dámy a pánové, dnes konečně přidám i nějakou fotku...tak směle do toho! Trocha nostalgie, aneb, jak jsme se do toho opřeli a proměnili si náš pidibyt. Důvodem samozřejmě byl příchod potomka, neb nebýt toho, jak znám svého muže, ještě za deset let bychom se kochali žlutomodrým obkladem v koupelně a procesím modrobílých husiček na vycházce po stěnách kuchyně. I když od rekonstrukce se již opět ledasco změnilo, pro představu jistě postačí tento krátký fotoromán.

 Takto to vypadalo v naší chodbě alá myší díra


Ložnice byla ještě relativně fajn, ale původní majitelé si až na skříně vše odvezli.


 "To by nás véééélice báááávilo, natírat celýýýý svět náááá bíííílo..."


Pohled z lože do obýváku


Te semišové monstrózní sedačce se skutečně nedalo odolat, ale původní kuchyňský stůl schytal nový nátěr a do nedávna sloužil dále.

 Křesílko bylo taky prima, ale bohužel taktéž odjelo s původními majiteli do Němec, knihovna po amputaci funguje nadále na novém fleku v předsíni.


 Velice nás baví natírat...bílá, černá, červená a jinou ještě určitě taky vymyslíme.


Ano, taktéž televizní stolek jsme zrecyklovali, nicméně ten už momentálně slouží někomu jinému, budiž mu televize lehká...


V kuchyni jsme tomu moc nedali, jaksi nebyly finance..



Největší proměny doznala koupelna a trůn, ostatně, to byl hlavní důvod celé akce Z.



Po tom oblázkovém linoleu se mi ale bude stýskat:)

Tak je čas na uzavření sázek, kolik času opět uplyne mezi tímto a dalším mým příspěvkem. Sama jsem zvědavá. A tímto zároveň děkuji Evičce, že mi dala impuls zase prohnat klávesnici:).